Rozhovor s Martinem Drabiščákem
Ahoj Martine. Blíží se nám výročí 90 let od založení FK Brodek u Přerova a tak je docela symbolické se ohlédnout hlavně za největšími úspěchy klubu. Tím je dozajista co se týče sportovní stránky postup a účast ve čtyřech sezonách v Krajském přeboru.
Pojďme si ale na úvod říct něco o tobě. Představ tvé fotbalové začátky (jak a kdy jsi s fotbalem začínal) a působíš/působil si celou dobu jen v FK Brodek u Přerova? Jaký post na hřišti máš/si měl jako hráč nejvíce oblíbený, kolik jsi (odhadem) vstřelil za FK Brodek branek? Na kterou nejraději vzpomínáš? Které období kariery si nejvíce považuješ? Kolik si dostal za kariéru červených karet? Prostě poodhal vše, co příznivce brodecké kopané nejvíce zaujme.
Ahoj. S fotbalem jsem začínal někdy okolo 5 let. Přivedl mě tenkrát do Brodku můj otec, který několik let v klubu působil.
Pamatuji si dokonce na moje první trenéry byl to p. Dočkal a p. Antl. Po většinu času mě v mládežnických kategoriích trénoval
p. Jarda Pavliš, který se mnou měl nekonečnou trpělivost. Do mužského fotbalu jsem se dostal poměrně brzy okolo 16 let. Působil jsem také v jiných klubech - v Beňově, Mysločovicích a také ve Staré Vsi. Fotbalovou kariéru jsem zakončil v Brodku ve 34 letech. V žákovských kategoriích jsem hrával na postu útočníka, tehdy se hrávalo na tři útočníky. Vyzkoušel jsem si všechny posty, ale nejvíce z pravé strany, protože moje silná noha je pravá. V mužských kategoriích jsem postupně přešel na středního záložníka, a to mi zůstalo až dokonce kariéry. Zpočátku jsem chtěl hrozně dávat góly, ale s postupem času se ve mně něco zlomilo a měl jsem větší radost z toho, když jsem na gól přihrál. Kolik branek jsem za svou kariéru vystřelil si nepamatuji, žádnou evidenci jsem si nevedl,
ale dvě branky mi v paměti zůstaly. Jedna v Klenovicích na Hané bylo to z půlky hřiště, ale už nevím přesně kdy a ta druhá byla
v mé poslední hráčské kariéře, když jsem dostal důvěru na posledních 20 minut s Hlubočkami v sezoně, kdy Brodek postoupil z 1. B třídy do 1. A třídy a bylo to z volného přímého kopu cca 20 až 22 m přes zeď a o tyčku. Tehdy jsme vyhráli 2:1. Které období kariéry
si nejvíce považuji? Je to těžká otázka, když fotbal miluješ, ale asi období, kdy jsem nebyl zraněný. Jak už jsem říkal, žádnou evidenci jsem si nevedl, takže kolik jsem dostal červených karet v kariéře nevím, ale v počátcích jsem býval horká hlava, ovšem s přibývajícími roky jsem se zklidnil.
Po hráčské kariéře ses začal věnovat i treneřině a funkcionářské činnosti. Tak čtenářům a fanouškům prosím uveď, jaké pozice
a kde aktuálně zastáváš.
Trenérskou kariéru jsem začal v Brodku u dorostů. Přišel jsem tehdy na výbor a řekl, že chci trénovat, a tak začala má trenérská kariéra. Myslím po 2,5 letech u dorostů jsem přešel k mužům, kde jsem strávil přibližně 2 roky, to už přesně nevím. Naposledy
jsem působil v 1.HFK Olomouc. Tam jsem strávil 5,5 roku po boku zkušeného trenéra p. Vlastimila Paličky, který mi ukázal,
jaké to je být profesionálem. Momentálně netrénuji nikde, ale už druhé volební období působím jako člen ve výkonném výboru
FK Brodek u Přerova.
Když se tedy nyní přesuneme k zmiňované době v úvodu, kdy FK Brodek u Přerova postoupil a působil v letech 2002 – 2006
v Krajském přeboru.
Připomeňme si nejprve historická fakta, že v sezoně 2001/2002 se zvítězilo v I.A třídě a postoupilo se do Krajského přeboru,
kde se následně hrála několik let solidní partie (v jednotlivých ročnících postupně 6., 11., 5. a 15. místo).
Byl jsi jedním z těch, kteří kraj pro FK Brodek tehdy vykopali. Jak vzpomínáš na tehdejší období a tým?
Na období, kdy se vykopal KP vzpomínám samozřejmě velmi rád. Byli jsme výborná parta (tým), která chtěla něco dokázat.
Myslím, že jsme byli „hladoví“ po nějakém úspěchu, a to se povedlo i za pomocí některých kluků z Přerova, kteří vždy dobře zapadli.
A v neposlední řadě vynikající práce trenéra, psychologa p. Petra Vojáčka. Nemohu si tedy odpustit, po mých zkušenostech na pozici trenéra, to co mi dnes u hráčů chybí: odhodlanost a „hladovost“. Pohybují se v komfortní zóně a nechtějí z ní vystoupit.
S některými spoluhráči z tehdejšího týmu jsi logicky v kontaktu do dnes, jelikož se potkáváte třeba na zápasech FK Brodek nebo řešíte provozní činnost a chod klubu. Jsou i tací, se kterými ses možná od té doby nepotkal a rád by si třeba věděl jak se jim daří?
Ve většině případů se s klukama, s kterýma jsem hrával na hřišti, setkávám jak na fotbalech tak i v soukromí. Dokonce se jednou
za rok scházíme v Přerově Na tribuně. Koho jsem opravdu dlouho neviděl je Polanský (Keďa), Kuča (Kučis) a Polzer.
Když se za obdobím v Krajském přeboru ohlédneš dnes. Jak byl využit potenciál tehdejšího týmu a myslíš, že se třeba dalo udržet
v Krajském přeboru ještě delší časový úsek?
Myslím si, že potenciál týmu byl využit na 100%. A jestli se dalo udržet v KP ještě déle? To se po těch letech těžko hodnotí,
ale kdo fotbalu rozumí ví, že je potřeba mít finance a hráče. Myslím tím kvalitní hráče, protože bez kvalitního doplnění kádru je těžké
se s vlastními odchovanci na vesnici v KP udržet, a to byla hlavní příčina, že se déle Brodek v KP neudržel.
Jak již bylo zmiňováno, FK Brodek bude v roce 2020 slavit výročí 90 let od založení. Co by si klubu k tomuto jubileu popřál?
Fotbalovému klubu bych popřál do dalších let, aby vychoval co nejvíce fotbalistů, kteří budou fotbal milovat tak jako my,
aby po konci kariéry převzali štafetu a podíleli se na dalším chodu a aby nedopustili, že by klub někdy zanikl. K tomu ať nám dopomáhá bůh.
Děkuji za rozhovor.
Autor článku: Radek Vojtek
_______________________________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________________________________________________________
Ve většině případů se s klukama, s kterýma jsem hrával na hřišti, setkávám jak na fotbalech tak i v soukromí. Dokonce se jednou za rok scházíme v Přerově Na tribuně. Koho jsem opravdu dlouho neviděl je Polanský (Keďa), Kuča (Kučis) a Polzer.
.
.
.
.
.
.